Jaké bylo narodit se a žít v nesvobodné společnosti? Jaké to je, když se mladý muž, skoro dítě, ocitne v pavučině moci s jejími svody i ukrutnostmi? Jak pozná, kde jsou hranice jeho možností vzdorovat zlu, anebo kdy a proč se přizpůsobí, splyne a stane se součástí systému? Pozná, kde končí pasivní rezistence vůči režimu a kde začíná posluhování? Čemu všemu bude muset čelit? Co všechno proti němu totalitní moc použije? Na tyto otázky hledá Jiří Bigas odpověď ve své nové knize.
.jpg)
Útisk představuje institucionalizované zlo a zlo v lidech, v každém člověku. Někdy začíná lhostejností, někdy strachem o sebe, ale vždycky končí zločinem. Útisk je podobenstvím totality, moci a bezmoci, je alegorií úřadů té doby, stranických sekretariátů, včetně nejmocnějšího, tajných policejních složek, zvláštních oddělení a cenzury. Je to příběh mladého muže postrkovaného významnými i bezvýznamnými událostmi od ničeho k ničemu až do hořkého ale možná aspoň na čas vítězného konce.
Pro mladé lidi může být tento román nahlédnutím do sice nedávné, ale téměř neznámé minulosti jejich rodičů a prarodičů. Těm, kteří dobu nesvobody prožili, možná připomene hodnotu svobody, za kterou se nedá nic koupit, kterou je ale možné vyměnit na lákavé sliby života jako v pohádce.
V pohádkách dobro vítězí. Tohle ale není pohádka.
Vydalo nakladatelství Zlatá rybka, Praha 2015
Ukázka: Bylo ráno. Kohoutek zamáčkl budík, když ho jeho protivné cink, cililink v talíři plném desetníků probudilo z neklidného spánku s dost znepokojivými sny, zamáčkl budík, umyl se, nasnídal, oblékl si nový oblek a šel do práce. Nechodil tam rád. Vzpomínal, jak mu matka v pátek před večeří oznámila, že mu na nábřeží našla dobrou práci. Dobrou? Podivil se. Na nábřeží, to snad ne! Vyjevil se otec. A to mu připadalo podivné, otec se s matkou obyčejně nehádal, ale řekl si, dobrá, a matce řekl, tak dobrá, mami, a hned v pondělí tam šel.