Co dělal Andrej Babiš, když esenbáci 17. listopadu 1989 tloukli a kopali do lidí na Národní třídě? To netušíme, nikdy se nám s tím nesvěřil. Zato jistě víme, že stál na straně odporného režimu, který projevy nesouhlasu trestal bitím, ponižováním a dokonce perzekucí v zaměstnání nebo vězněním. Nejenže byl členem KSČ, která se po sametové revoluci omylem vyhnula označení zločinecká organizace, ale dokonce se nestyděl udávat své spoluobčany komunistické tajné policii.
Estébák, totální dno.
Co dělal Miloš Zeman 17. listopadu 1989 na Národní třídě? Nevíme, nikdy se nám s tím nesvěřil. Pouze se před časem pochlubil, že tam byl, a tak na vlastní oči viděl, že to nebyl masakr. I když ho někteří politici označují za přímého účastníka sametové revoluce, pravdou je, že byl spíše jejím divákem. I proto nepřišel po sametové revoluci k žádné funkci, zbylo na něj pouze členství ve zbytkovém Občanském fóru (zbylo po vzniku ODA a ODS), odkud posléze našel cestu do sociální demokracie.
Jeho osobní podíl na úspěchu ČSSD je nesporný, ale sám sebe degradoval do polohy vulgárního dědka.
O tom, že Zemanovi byly a jsou ideály sametové revoluce, mimo jiné i slušnost, ukradené, nás přesvědčuje dodnes. Stejně jako Babiš. Ten ani netuší, co je svoboda, demokracie a právní stát, a jakým závazkem je vlastnít média. Oba pánové by se proto neměli divit, a ani pohoršovat, že jejich kytice položené k pamětní desce, která připomíná surový zásah ze 17. listopadu, skončily v odpadkovém koši. Jakeše do koše, skandovali demonstranti v listopadu 1989. V sobotu dali najevo, že tam patří i Zeman s Babišem. Ve slušné společosti by to bylo poněkud neslušné, ale platí:
Na hrubý pytel - hrubá záplata.