O minulost a její symboly je dnes veden spíše tichý a nenápadný, ale o to urputnější zápas, ve kterém se zpochybňují a relativizují události, osobnosti, ale hlavně hodnoty, jako svoboda, demokracie, právo či morálka, které by se přímo zpochybnit zatím nikdo neodvážil.
Tak dostává výprask Václav Havel a sametová revoluce i s jejími ideály. Tak je to i Alojzem Lorencem, bývalým generálem SNB, 1. náměstkem federálního ministra vnitra a neoficiálním šéfem StB. Proto se do politiky a do veřejného prostoru vracejí odporné figury, po kterých byl v prvním desetiletí po 17. listopadu 1989 ani pes neštěkl, kariérní komunisté, spolupracovníci Státní bezpečnosti, policejní mlátičky a bolševičtí bachaři.
Do karet jim hraje prostý fakt, Ti, co prožili roky s komunistickým autoritářským režimem, se o jeho zločiny moc nezajímali tenkrát a nezajímají se ani dnes, důležitější jsou pro ně plné hrnce, nebo aspoň poloprázdné. Ti, co ho nezažili, o něm většinou moc nevědí, historie je nezajímá a školní dějepis je pro ně nuda.
Proto může generál Lorenc vysokoškolským (!) studentům vykládat, že po 17. listopadu 1989 vydal rozkaz, by se proti demonstrantům nezasahovalo. Ano? A jaké rozkazy vydával před 17.listpadem a jaký vydal pro 17. listopad, když Jakešovi na Orlík večer toho dne hlásil: Soudruhu Jakeši, sděluji, že shromáždění už skončilo, průběh byl dobrý, lidé se rozcházejí, odjíždím do Bratislavy. Vážně nám chce nakukat, že nic nevěděl?
A že by Státní bezpečnost po 17. listopadu 1989 nezasahovala do vývoje. To je další vyložená lež.
Ještě 24. listopadu 1989 se první náměstek federálního ministra vnitra Alojz Lorenc a šéf Hlavní správy kontrarozvědky Státní bezpečnosti Karel Vykypěl se společně s náčelníkem generálního štábu ČSLA Miroslavem Vackem radili o zahájení akce Norbert, to je o internaci devíti a půl tisíce odpůrců komunistického režimu podle předem připravených seznamů. A rozhodli připravit a soustředit asi sto odborných vojenských pracovníků pro akci Vlna - obsazení televize a rozhlasu v případě, že by se jejich pracovníci odmítli řídit pokyny státní moci.
Ještě 27. listopadu 1989 distribuovaly civilní automobily ministerstva vnitra letáky snažící se zdiskreditovat Václava Havla a vyvolat rozkol mezi stávkujícími studenty a Občanským fórem.
A co skartace! Lépe řečeno ničení a pálení dokumentů z archivů Státní bezpečnosti. Od prosince 1989 do 15. ledna 1990 byly na základě jeho pokynu zničeny (ale také zašantročeny, ukryty na chatách a chalupách estébáků) stovky, nebo spíš tisíce svazků udavačů, kteří tak příliš často unikli lustracím, anebo se stali objektem vydírání.
Alojz Lorenc pracoval dlouhá léta s dezinformacemi, s podstrčenými informacemi, žongloval s pravdou, polopravdou a lží, umí to a dělá to dál. Vážně mu na to chcete skočit? On dokonale symbolizuje zlo komunistického režimu a přesně tak bychom ho měli vnímat. Jinak svoji budoucnost prohrajeme.